Zaklínači představují společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl používat jednoduchou magii. Mutace v zaklínače, tzv. „zkouška trav“, představovala velice komplikovaný a nebezpečný proces, který velká část adeptů nepřežila. I úspěšná proměna ale měla nežádoucí vedlejší účinky – zejména neplodnost a často i citovou plochost. Následovala „cesta meče“ – bojový výcvik, který kladl důraz na boj s mečem a fyzickou připravenost.

Cech zaklínačů získával adepty a dohlížel na jejich přerod a výcvik. Nábor zaklínačů probíhal různými způsoby, oblíbený byl nahodilý výběr prostřednictvím osudu. („Dáš mi to, co nalezneš doma, aniž bys to čekal,“ tak zněla často odpověď zaklínače na otázku zachráněného, jak se mu má odměnit.) Tuto alternativu zaklínači často upřednostňovali, mnozí doufali, že takto získaní adepti budou osudem předurčení k úspěšnému prodělání proměny.

Lidé zaklínače na jedné straně potřebovali, na druhé straně se jich báli, někdy i víc než nestvůr. Několikráte se objevilo tažení lidí proti zaklínačům, často podněcované čaroději, kteří od jisté doby začali zaklínače nenávidět a považovali je za nežádoucí konkurenci. Jedno takové tažení vyústilo v dobytí Kaer Morhen, sídla zaklínačského cechu, a vybití většiny jeho členů. Od té doby se zaklínači stali vzácnými a zastavila se obnova jejich řad. Zhruba 100 let po tomto období začíná děj první knihy ze zaklínačské ságy, Krev elfů.

Sapkowski se inspiroval ze starých slovanských legend, ve kterých zaklínač vystupuje jako člověk ovládající znalost bylin a přírodního léčitelství nebo jako poutník putující mezi osadami a praktikující bylinkářství k léčbě nemocných. (text převzatý z https://cs.wikipedia.org/wiki/Zaklínač)

Prohlédni si videa o světě Zaklínače ZDE!